Bukowiec (taky: Wiestnik, NS.: Bukovec) - potok, první levobřežní přítok řeky Olzy v České republice. Prameny poblíž Komorowski Groń v masivu Girowa, v hlavním karpatském rozvodí. název, poprvé zmíněno v 1353 r., pochází z bukového lesa, jímž v dobách protékalo, když se nad ním nacházela vesnice Bukowiec.

Bukowiec (NS.: Bukovec) - vesnice dole. Řeka Olza a její levobřežní přítok - potok Bukowca. Bukowiec je nejstarší beskydská vesnice, jehož privilegium umístění (i když v odpisech) přežilo to až do naší doby. W 1353 r. těšínský princ Kazimierz „z obavy o všechno dobro své země“ dal Piotrovi jménem Gros a jeho potomkům les „Ulgar“ na řece Bukowiec, počítaje v to 60 Francká léna, účelem zřízení osady podle německého práva. Toto privilegium bylo poté potvrzeno v 1563 r. od knížete Václava III Adama a podruhé v 1604 r. od prince Adama Wacława. Název obce pochází z názvu potoka Bukowiec a je poprvé zmíněn v r 1523 r.

"Ten Bukowiec leží ve zcela shrbené zemi.", na konci nějaké nekonečné spirály bílých cest, “napsal zblízka 60 lety Melchior Wańkowicz. Většina osadníků z Bukowiec pocházela ze severních oblastí Slezska, ačkoli se k nim brzy přidali nově příchozí z východních Karpat: Černý kůň, Bojko a Wałach. Urbarz z 1692 r. jména podle jména 20 vlastníci pozemků. Hlavy Bukowiec byly většinou Bieleszowie, již zmíněno v 16. století. Obyvatelé Bukovyny se zabývali chovem skotu a vlastnili chaty v Girowě: kromě chaty wójt je zde zmíněna i chata patřící rodině Łyska.

Tradice místního vzdělávání jsou zajímavé. Prvním učitelem v Bukowě byl kovář Sikora, který ve své kovárně učil děti psát a číst: učitel měl kované hřebíky a ploché břidlicové desky na psaní, obklopen potokem tekoucím poblíž. První škola, provozuje farnost v Jablonci, již cca. 1792 r. Bukowiec patří k několika vesnicím Těšínska s téměř homogenním označením (katolík).

Bukowiec byl donedávna největším seskupením dřevěné lidové architektury v české části údolí Olza. Většinu zdejších budov tvořily tradiční „Drzewiónki“ - dřevěné sruby, pokryté mřížemi, původně kurne. Dnes jich zbývá velmi málo. Ještě v 50. letech 20. století vybrali památkáři na ochranu velký komplex tuctu nejcennějších horalských usedlostí.. Myšlenka na zřízení skanzenu zde však nebyla realizována, a nejcennější ze zachovaných předmětů, jako "fojstwi" (kancelář primátora) a Jochymkova kovárna, přesunuta do Valašského skanzenu v Rożnově u Radgoszczu.

Utíkají z Bukowiec. červenou k masivu Stożek a poté k Filipce (30C), a také na Girowa (32C).

Bukowska Kępa (571 m; NS.: Kemp) - bezlesý kopec, stoupající z E. nad vesnicí Bukowiec, ve vidlicích Olzy a potoka Bukowiec. Během třicetileté války byly na vrcholu kopce postaveny valy (takzvaný. „Švédské valy“ nebo „Bukowskie valy“).

Kvůli nepřístupnosti soutěskové části údolí Olzy nad ústím Bystryho Potoka, první silnice z Jabłonkówa do Istebny vedla po severních svazích Bukowské Kępy. Později přes něj vedla císařská magistrála ("Cysorka") od Żywiec přes Milówku do Jabłonkówa, a teď tam vede silnice k hraničnímu přechodu Bukowiec - Istebna Jasnowice.

Prudké stoupání z Bukowiec „do kempa“ se objevilo v mnoha příbězích povozníků z Istebna a Koniakow: “Od Jabłonkówa se jede do Istebne, tak nejpiyrwej jde do Bukowski Kempa, tam musíte jít na mohylu. Pak půjdete s kempou na Olecky (…)”. Legendární silák z Koniakowa, Jantała, protáhl jím však vůz se třemi sudy alkoholu, nařídil hostinský z Ochodzity.